Objevuje se mezi cedry. Tubové šaty, které odhalují její poprsí a zdůrazňují klíční kosti, jí dodávají svůdný vzhled. Risako leží napříč padlým kmenem a oddává se slunečním paprskům, které prosvítají skrz větve. Právě stojíte na hranici mezi fantazií a realitou.

Za soumraku tiše tančí Risako, zahalená do dlouhého županu. Ve vzduchu se vznáší melancholie z končícího dne a v srdci se náhle ozývá touha něžně se k někomu přitulit. V tichu nastupující tmy vás jemně vyzývá: „Stmívá se, nepůjdeme domů?“

Jedná se o video z natáčení, které zachycuje Kurumi Miyajimu mezi jednotlivými záběry, tedy momenty, které v hlavním filmu neuvidíte. Druhá kamera nenápadně zachycuje její uvolněné úsměvy, nenucená gesta a spontánní výrazy, které se u ní tu a tam objeví. Díky blízkosti záběrů, díky nimž máte pocit, jako byste ji sledovali přímo z jejího boku, si v tomto videu můžete plně vychutnat její přirozený a nefalšovaný šarm.

Kurumi, která obsluhuje pult v papírnictví, tě tajně odvede na skrytý balkon. Zahalená do vzorovaných bílých plavek přimhouří oči proti větru, který jí jemně ovívá tváře – je to výraz, který by v obchodě nikdy neukázala. Když vzhlédnete k ní, jak lehce schází po schodech, najednou vás upoutá její půvabná linie boků a vaše srdce se neovladatelně rozbuší. Obklopeni pocitem otevřenosti tiše plyne tichý okamžik jen pro vás dva.

Kurumi stojí před plátnem v kreslírně. Vy jí dáváte jeden pokyn k pózování za druhým a ona na ně upřímně reaguje, i když se jí po tváři mihne stydlivý úsměv, a předvádí vše od jedinečných póz až po roztomilá gesta, plná výrazu. Netrvá dlouho a podle pokynů si svlékne uniformu, neschopná skrýt svou plachost, když zůstane jen v bílém spodním prádle. Její tváře se lehce zčervenají, napětí postupně opadá a po tváři se jí rozlije jemný úsměv. Její bezbranná, půvabná postava vás donutí, abyste od ní nemohli odtrhnout oči.

Kurumi stojí v kuchyni v kulatých brýlích a v domácím oblečení odhalujícím břicho. Zdá se, že si užívá i to čekání po nalití horké vody do šálku instantních nudlí. Fouká na horké nudle, aby je ochladila, než si je nacpe do úst, a ten spokojený úsměv, který se jí při tom pokaždé rozlije po tváři, je naprosto rozkošný. Tento neokázalý výsek z každodenního života přirozeně vyvolá pocit štěstí i u vás, kteří se na to díváte.

Kurumi, oblečená v tílku a šortkách, se rozzáří nevinným úsměvem, zatímco je obklopena duhově se lesknoucími mýdlovými bublinami. Honí pěnu, která tančí vzhůru k obloze, lehce poskakuje a při tom jí vykukuje pupík. Poté, zpět ve svém pokoji, stále ještě v euforii z celé té zábavy, začne si na posteli jemně otírat tělo… Působivý okamžik, v němž se prolíná nevinnost s náhle dospělým výrazem, tiše plyne.

Kurumi, oblečená v tričku a šortkách, se oddává hudbě linoucí se ze sluchátek a vesele tančí v obývacím pokoji. Jako by se přizpůsobovala zrychlujícímu se rytmu, její tělo se postupně zahřívá a její nevinný úsměv září čím dál jasněji. Netrvá dlouho a svlékne si tričko, zapadne do pohovky a tiše odpočívá se svým rozžhaveným tělem. Obklopena příjemnou únavou pomalu zavírá oči…

„Co kdyby byla Kurumi Miyajima přímo vedle vás ve vašem každodenním životě?“ Z této jednoduché myšlenky vzešla digitální fotokniha, která vás k ní přiblíží více než kdykoli předtím. Vřelý, přístupný okamžik zachycený v obchodě s výtvarnými potřebami. Plachý úsměv v výtvarné učebně. Tichý, nehlídaný okamžik v kuchyni. Její hravé nadšení v zahradě při západu slunce. V těchto různých prostředích fotoaparát nezachycuje Kurumi Miyajimu jako idolku z časopisů, ale jako by byla součástí vašeho každodenního života. Její podmanivé oči a neodolatelný úsměv jsou stále stejně okouzlující, ale s každým otočením stránky se odhaluje její nová stránka – od přirozené, neupravené atmosféry prchavého okamžiku až po nečekaně zralé výrazy, které vám rozbuší srdce. Každá fotografie zachycuje jinou stránku jejího kouzla a přirozeně vás vtahuje hlouběji do jejího světa. Jak sama Kurumi říká: „Myslím, že jsem při focení nikdy nebyla tak přirozená.“ Tato fotokniha je plná uvolněného, autentického kouzla Kurumi Miyajimy, takové, jaká opravdu je. Pokaždé, když ji uvidíte, budete ji chtít vidět znovu. Tato kniha zachycuje Kurumi takovou, jaká je dnes, se vší její neodolatelnou přitažlivostí.

Tsumugi kráčí po poněkud nostalgické úzké uličce v městečku s rybářským přístavem. Její dlouhá sukně se vlní ve větru. Její prsa velikosti I-cup, zalitá slunečním světlem, ožívají. Prohání se tu svěží vánek nesoucí vůni moře, který jí jemně rozvívá vlasy. Sladká, přetrvávající vůně se ke mně nese a jemně se mě dotýká.

Tsumugi, oděná v body, lenošně leží na posteli zalité odpoledním světlem. Její pružná postava, vytvarovaná baletem, vykresluje jemné křivky a oslovuje diváka. Její pohled se přibližuje, jako by se chystala svěřit nějaké tajemství.

Západ slunce na molu. Tsumugi sedí v červených šatech s ramínky na tetrapodu a oddává se mořskému vánku. Lem jejích šatů se nečekaně vlní a její intimní partie se střídavě objevují a mizí z dohledu.

Tsumugi, bezbranně sedící v pokoji v příliš velké mikině s kapucí. Hravě se perete na posteli, když se tvůj obličej najednou přiblíží. Vaše pohledy se setkají a čas se zastaví. Ta nepatrná vzdálenost mezi vámi ti svírá hruď až hluboko uvnitř.

V termálních lázních odvážně odhaluje její výstřih podprsenka bez ramínek a váš pohled se přirozeně upíná na Tsumugiiny křivky. Mokré vlasy se jí lepí na kůži a její výraz vyzařuje poněkud rozpustilý půvab. Tam stojí Tsumugi, oslavovaná jako „nejkrásnější postava éry Reiwa“.

Měkké světlo pronikalo skrz papírové zástěny do pokoje v japonském stylu, zbaveného všeho nadbytečného. Tsumugi pomalu zasunula prsty pod šňůrku kolem pasu a váhavým pohybem látku rozepnula. V následujícím okamžiku se plně odhalily její křivky.

V této scéně má Tsumugi na sobě oblečení připomínající sekretářku a vyzařuje z ní vřelost, jako by byla připravena splnit každé vaše přání. Černé bikiny zdůrazňují její jemné křivky a už pouhý pohled na ni stačí k tomu, aby člověk ztratil sebeovládání.