Risako, v bílých bikinách a šortkách, s vámi v zahradě hovoří s bezstarostnou nevinností. Když vypne své plné poprsí, zároveň se objeví jemné linie jejích žeber. Milujete kontury, které se rýsují na její průsvitné kůži. Vaše oči jsou uchváceny hranicí mezi tou plností a jemností.

Uprostřed burácení moře Risako něco šeptá směrem k obzoru, ale slova odnáší vítr. Za chvíli se slunce začne klonit k obzoru a její krásná postava se zbarví do barev západu slunce a rozzáří se. Možná prosila zapadající slunce, aby tě krásně odhalilo.

Na horské stezce podél potoka, jen vy dva sami s Risako. Na opuštěné silnici se ozývá jen bohatý zpěv hmyzu. Je uvolněnější než obvykle, nějak bezbranná, jemně se k vám naklání. Vzdálenost – téměř se dotýkají, ale ne úplně – se pomalu zmenšuje. Jste překvapeni, když si uvědomíte, že má i takovou stránku.

Risako, v minisukni a v oblečení odhalujícím břicho, schází po kamenných schodech a přichází k potoku. Nikdo jiný tu není. „No, jsem roztomilá?“ říká s úsměvem, zatímco si svléká sukni a namáčí nohy do zurčícího potoka. Pocit studené vody jí jemně přebíhá po kůži.

Příjemně se ozývá šumění potoka. Má na sobě plavky výstředního střihu, které odhalují spodní část jejích prsou. Oči se nedokážou odtrhnout od jejích kulatých, bílých hýždí. Pomalu se ponořuje do řeky. Zahalená do vodního pláště se odevzdává proudu a jemně se pohupuje.

Objevuje se mezi cedry. Tubové šaty, které odhalují její poprsí a zdůrazňují klíční kosti, jí dodávají svůdný vzhled. Risako leží napříč padlým kmenem a oddává se slunečním paprskům, které prosvítají skrz větve. Právě stojíte na hranici mezi fantazií a realitou.

Za soumraku tiše tančí Risako, zahalená do dlouhého županu. Ve vzduchu se vznáší melancholie z končícího dne a v srdci se náhle ozývá touha něžně se k někomu přitulit. V tichu nastupující tmy vás jemně vyzývá: „Stmívá se, nepůjdeme domů?“

Kurumi, která obsluhuje pult v papírnictví, tě tajně odvede na skrytý balkon. Zahalená do vzorovaných bílých plavek přimhouří oči proti větru, který jí jemně ovívá tváře – je to výraz, který by v obchodě nikdy neukázala. Když vzhlédnete k ní, jak lehce schází po schodech, najednou vás upoutá její půvabná linie boků a vaše srdce se neovladatelně rozbuší. Obklopeni pocitem otevřenosti tiše plyne tichý okamžik jen pro vás dva.

Kurumi, oblečená v tílku a šortkách, se rozzáří nevinným úsměvem, zatímco je obklopena duhově se lesknoucími mýdlovými bublinami. Honí pěnu, která tančí vzhůru k obloze, lehce poskakuje a při tom jí vykukuje pupík. Poté, zpět ve svém pokoji, stále ještě v euforii z celé té zábavy, začne si na posteli jemně otírat tělo… Působivý okamžik, v němž se prolíná nevinnost s náhle dospělým výrazem, tiše plyne.

„Co kdyby byla Kurumi Miyajima přímo vedle vás ve vašem každodenním životě?“ Z této jednoduché myšlenky vzešla digitální fotokniha, která vás k ní přiblíží více než kdykoli předtím. Vřelý, přístupný okamžik zachycený v obchodě s výtvarnými potřebami. Plachý úsměv v výtvarné učebně. Tichý, nehlídaný okamžik v kuchyni. Její hravé nadšení v zahradě při západu slunce. V těchto různých prostředích fotoaparát nezachycuje Kurumi Miyajimu jako idolku z časopisů, ale jako by byla součástí vašeho každodenního života. Její podmanivé oči a neodolatelný úsměv jsou stále stejně okouzlující, ale s každým otočením stránky se odhaluje její nová stránka – od přirozené, neupravené atmosféry prchavého okamžiku až po nečekaně zralé výrazy, které vám rozbuší srdce. Každá fotografie zachycuje jinou stránku jejího kouzla a přirozeně vás vtahuje hlouběji do jejího světa. Jak sama Kurumi říká: „Myslím, že jsem při focení nikdy nebyla tak přirozená.“ Tato fotokniha je plná uvolněného, autentického kouzla Kurumi Miyajimy, takové, jaká opravdu je. Pokaždé, když ji uvidíte, budete ji chtít vidět znovu. Tato kniha zachycuje Kurumi takovou, jaká je dnes, se vší její neodolatelnou přitažlivostí.

Tsumugi kráčí po poněkud nostalgické úzké uličce v městečku s rybářským přístavem. Její dlouhá sukně se vlní ve větru. Její prsa velikosti I-cup, zalitá slunečním světlem, ožívají. Prohání se tu svěží vánek nesoucí vůni moře, který jí jemně rozvívá vlasy. Sladká, přetrvávající vůně se ke mně nese a jemně se mě dotýká.

Západ slunce na molu. Tsumugi sedí v červených šatech s ramínky na tetrapodu a oddává se mořskému vánku. Lem jejích šatů se nečekaně vlní a její intimní partie se střídavě objevují a mizí z dohledu.

Na sluncem zalité pláži se Tsumugi rozesměje nevinným úsměvem, zatímco na vás stříká vodu. Má na sobě odvážné plavky s vysokým výstřihem, jejichž vzhled je poněkud inspirován bondage stylem. Svislý rozparek u výstřihu přirozeně přitahuje pohled dolů do jejího výstřihu, takže je nemožné odtrhnout oči od její oslnivé přítomnosti.

Tsumugi stojí na molu, zahalená do síťovaných šatů. Bikiny skryté pod nimi lehce prosvítají a v jemně plynoucím proudu času se vaše siluety tiše splývají, zatímco se rozpouštějí v zapadajícím slunci.

I když se Tsumugi jen tak potuluje po okolí, má na sobě krátké tričko a pod ním žádnou podprsenku. Zatímco se tváří nevinně a přitom odhaluje spodní část svých prsou, nakonec to jste vy, kdo se cítí rozpačitě. Pokaždé, když se natahuje na špičkách, nevíte, kam se dívat.

Ayano v černém spodním prádle a podvazkovém pásu. Stojí na vrcholu schodů a chladně na vás shlíží, až vám to bere řeč. Její silueta splývá s temnotou noci a její smyslná postava se vynořuje pokaždé, když se zachvěje plamen svíčky. Tuto její stránku jste dosud neznali. S námahou polknete.